Neinvazivní pneumokoková onemocnění
Původcem pneumokokových infekcí je bakterie Streptococcus pneumoniae (pneumokok). Pneumokok může být běžně přítomen v nosohltanu. Známe přes 90 kmenů (sérotypů) této bakterie, přičemž některé mohou způsobit závažná onemocnění. V některých případech způsobuje pneumokok méně závažná, ale častá, nepříjemná a někdy velmi bolestivá onemocnění, jako jsou např. záněty středního ucha.
Pneumokoková onemocnění rozdělujeme na neinvazivní (ve většině případů méně závažná, slizniční – bez průniku bakterie do krve) a invazivní, s průnikem bakterie do krve a jiných, jinak sterilních míst.
Mezi neinvazivní pneumokoková onemocnění patří tato:
- Zánět průdušek (bronchitida)
- Zánět vedlejších nosních dutin (sinusitida)
- Zánět středního ucha (otitis media)
- Zápal plic (pneumonie)
Neinvazivní pneumokoková onemocnění
Zánět průdušek (bronchitida)
Zánět průdušek – bronchitida je častá forma zánětlivého postižení dýchacích cest u dětí. Akutní bronchitida je běžné onemocnění dětského věku, které vzniká následným rozšířením infekce z horních úseků dýchacích cest. K příznakům patří suchý, dráždivý, neproduktivní kašel, až s bolestmi za hrudní kostí. Po několika dnech se mění v kašel vlhký, produktivní, s hypersekrecí hlenu. Záchvaty kašle a zvýšená produkce sekretu, který děti polykají, může vést ke zvracení. Dalšími častými průvodními známkami jsou horečka a malátnost. Při bakteriální bronchitidě je zahájena léčba antibiotiky. Je doporučen klid na lůžku, dostatek tekutin a vitamínů, zvlhčování vzduchu, mukolytika a expektorancia, případně další symptomatická terapie.¹
Zánět vedlejších nosních dutin (sinusitida)
Infekce nosních a vedlejších dutin dýchacích cest (paranazální dutiny - PND) u dětí jsou velmi častým problémem. K příznakům zánětu dutin horních cest dýchacích patří hlenovitá až hnisavá rýma, bolesti hlavy, které se zhoršují zvláště při předklonu hlavy, bolesti v krku, bolesti zubů horní čelisti, zvýšená teplota (u dětí i nad 38 °C), snížená nosní průchodnost, celková únava.² Nekomplikované záněty vedlejších dutin lze obvykle úspěšně léčit ambulantně. Terapie akutních stavů je symptomatická, u přetrvávajících bakteriálních infekcí jsou indikována antibiotika.³
Zánět středního ucha (otitis media)
Jedná se o bolestivé onemocnění sluchového ústrojí, které se projevuje především bolestí ucha, horečkami či dočasným zhoršením sluchu. K příznakům zánětu středního ucha patří bolest v uchu, bolesti hlavy, horečka, nespavost, podrážděnost, zhoršený sluch, pocit zalehlého ucha, hnisavý výtok z ucha, problémy s rovnováhou, rýma a kašel, průjem a zvracení, spontánní prasknutí bubínku. Pokud jde pouze o mírný zánět, léčí se pomocí ušních a nosních kapek a přípravků na zmírnění bolesti. Jestliže se však jedná o zánět hnisavý, musí lékaři nasadit antibiotika nebo pacientovi propíchnout ušní bubínek (paracentéza). Neléčený zánět středního ucha může pacientům způsobit velmi vážné komplikace. Jednou z nich je například protrhnutí ušního bubínku v důsledku hnisu, což může vést k ohluchnutí. V některých případech se také projeví zánět kostí za uchem, který může přejít až v zánět mozkových blan.
Zápal plic (pneumonie)
Zápal plic je zánětlivé onemocnění plicní tkáně. Zápal plic může probíhat s různou intenzitou, mezi jeho hlavní příznaky patří kašel, horečka, únava, bolesti hlavy, ztráta chuti k jídlu, průjem, pocení, obtížné dýchání. Novorozenci a kojenci nemusí vykazovat typické příznaky pneumonie, proto u nich může být obtížné určit danou diagnózu. Známkou zápalu plic může u dítěte být bledost, spavost, více pláče než obvykle, obtíže při krmení, podrážděnost, zvracení. Bakteriální zápal plic se léčí antibiotiky. Léčba může dále zahrnovat užívání léčiv rozpouštějících hlen, léků proti kašli a jiných léků.