5 mýtů o očkování, které mohou ohrožovat vaše děti
Možná jim věříte i vy. A možná jen kvůli těmto mýtům nechcete nechat své děti očkovat. Přitom právě díky očkování se mohou vaše ratolesti ubránit útokům nejen nebezpečných pneumokoků. Nenechte se mýlit. Vybrali jsme pro vás 5 nejrozšířenějších mýtů o očkování, které vyvrátíme.
Mýtus č. 1: Plošné očkování nesnižuje výskyt onemocnění
Mezinárodní pravidla pro zavádění plošného očkování jsou velmi přísná. Účinek vakcín, obdobně jako všech nových léků, je dokazován v rámci velmi přísného preklinického a klinického hodnocení. Před tím, než se vakcína dostane na trh, a tedy k pacientům, absolvuje čtyři fáze testování. Během nich jsou nejen její účinnost, ale také bezpečnost, kvalita i dávkování ověřeny na stovkách a mnohdy až tisících dobrovolníků. Celý proces probíhá v souladu s mezinárodně platnými pravidly Správné klinické praxe, pod kontrolou odborníků a lékařů, Evropské lékové agentury i Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Skutečný dopad ukáže vždy až praxe. V České republice však očkování přispělo ke snížení počtu případů tetanu, záškrtu a vymizení polia.
Mýtus č. 2: Očkování proti vymýceným nemocem je zbytečné
Mnozí se domnívají, že pokud se nějaká nemoc na území země či na kontinentu nevyskytuje, nemusí se proti ní nechat očkovat. Tím však mohou napomoci k opětovnému návratu onemocnění. Zastavení očkování připadá v úvahu až ve chvíli, kdy se podaří nemoc eliminovat celosvětově. Dokud v populaci existují nositelé nakažlivé nemoci, zůstává riziko přenosu. Ukončení očkování by tak mohlo vést až ke vzniku epidemie. Proto nepodceňujte zvláště očkování dětí, které pobývají ve větších kolektivech.
Mýtus č. 3: Očkování způsobuje alergie, astma, autismus
Neexistují vědecké důkazy o tom, že by očkování způsobovalo nebo zhoršovalo alergická onemocnění. Alergická onemocnění bývají způsobena různými faktory (jako např. genetika, životní styl, prostředí apod. Ve velmi vzácných případech (méně než 1 případ očkovaného ze 100 000 lidí) se může objevit alergická reakce. Závažné alergické reakce např. anafylaktický šok, se mohou objevit v méně než 1 případu z milionu podaných dávek očkování.
V roce 1998 Andrew Wakefield publikoval studii o souvislosti mezi očkováním a autismem, na níž se odvolává řada odpůrců očkování. Studie následně prošla důkladným přezkoumáním, uskutečnilo se několik výzkumů nezávislých stran a badatelé dospěli k jasnému závěru: Wakefieldova studie je podvrh a neexistují vědecké důkazy, že by očkování způsobovalo autismus. To potvrzuje také Světový poradní výbor pro bezpečnost očkovacích látek WHO.
Mýtus č. 4: Vakcíny mohou vyvolat nemoc, proti které mají chránit
Po očkování se můžete u sebe nebo u svých dětí setkat s horečkami, nevolností, zarudnutím v místě očkování, ospalostí apod. Jedná se o obecnou reakci organismu na očkování. Tyto vedlejší účinky však v drtivé většině zase rychle vymizí a nemají nic společného s onemocněním, proti kterému je vakcinace namířena i když řada lidí to takto nesprávně chápe. Pokud u očkovaného nemoc přeci jen vypukne, pak je to pravděpodobně proto, že vakcína nebyla účinná např. z genetických důvodů. Ty mohou způsobit, že se ‚‚tělo‘‘ neaktivuje a nezahájí příslušné imunitní procesy.
Mýtus č. 5: Očkování je pro děti a jejich imunitu nebezpečné
Jak již víte z předchozích řádků, testování vakcín probíhá za přísných podmínek, které mají za úkol zajistit naprostou bezpečnost přípravku. Očkovací látky pro děti nejsou výjimkou. Testování probíhá za stejných podmínek, přičemž se vakcíny nejprve podávají dospělým.
Přímé nebezpečí nadměrné zátěže nečíhá ani na dětskou imunitu. Pokud by se všechny vakcíny z aktuálního očkovacího kalendáře vpravily do těla dítěte současně, tak by „koktejl“ zaměstnal jen 0,1 % kapacity dětského imunitního systému.
Aby bylo očkování co nejméně nepříjemné a vaše děti na něj nevzpomínaly s nevolí, přečtěte si, jak dětem můžete očkování zpříjemnit.
